Dokud byl máj čas lásky, byla to krásná doba. Co si budeme povídat, že ano? Konečně se oteplilo, konečně bylo po zimě i hezčí počasí a všichni jsme byli šťastní. Ale pak přišla politika, začala se do toho montovat a spoustě z nás zkazila z prvního máje dojem. Mohli jsme se pořád líbat pod rozkvetlým stromem, to nebylo na rozdíl od nějaké formy veřejné nahoty nebo dokonce sexu zakázané, ale hlavně jsme museli chodit do prvomájových průvodů a většina z nás tam chodila a organizovaně jásala. Chtěli jsme mít klid, a ten by nám komunisti nedopřáli, kdybychom nechodili a nejásali. Často z donucení střízliví, to kvůli zákazu prodeje alkoholu, aby někdo ten svátek neznesvětil. Svátek, který byl věnovaný místo lásky práci. A vůbec nevadilo, že tahle tradice pocházela z nepřátelské Ameriky.
A když se změnil režim, ještě víc se to zkomplikovalo. Zůstal to asi ze zvyku svátek práce, ale co měl a má s prací společné? Možná vůbec nic, nevím. Vždyť co jsme vídali a dodnes vidíme? Komunisti využívají první máj, aby nadávali na poměry, kritizovali kapitalismus a vládu a dožadovali se socialismu a moci. Jejich oponenti využívají první máj, aby si s komunisty a dalšími levičáky vynadali. Kdekdo nadává vládě za pomoc Ukrajině, za spolupráci s NATO a Evropskou unií. Další demonstrují na prvního máje, aby to skončilo nějakou rvačkou.
A většině lidí je to asi fuk. Máme volno, a to je hlavní. Můžeme odjet z města na chaty, můžeme dělat to, co chceme, o jeden den navíc. Nemusíme přece o tomhle státním svátku práce pracovat a nemusíme se milovat v den, kdy hrdliččin zval ku lásce hlas. Máme tedy další státní svátek, o kterém se nedá vůbec říct, co že se vlastně slaví. Každý si ho slaví po svém a často vůbec. A možná by bylo nejlepší jít jako prodavači a prodavačky o svátku práce do práce. Rozhodně by to bylo lepší než sledovat politiky a jejich projevy, které nemají nic společné ani s prací, ani s láskou.