O pÅ™Ãznivých úÄincÃch hry na lidskou psychiku, aÅ¥ už u dÃtÄ›te nebo dospÄ›lého, toho bylo napsáno skuteÄnÄ› mnoho. Nenà nejmenÅ¡Ãch pochyb o tom, že hranà pro nás má skuteÄnÄ› mnoho benefitů, a že je to jeden z důvodů, proÄ se mu instinktivnÄ› rádi oddáváme. Co ale zvÃÅ™ata? Hrajà si i ona, nebo majà ponÄ›kud jiné mechanismy?
Â
SamozÅ™ejmÄ›, každý kdo kdy mÄ›l psa Äi koÄku vÃ, že i pro nÄ› je hra integrálnà souÄástà jejich životů. Zde se vÅ¡ak musÃme ptát, zda se nejedná jen o náhražku ÄinnostÃ, kterým by se v divoÄinÄ› vÄ›novali v rámci pÅ™ežitÃ, jako je napÅ™Ãklad lov. Koneckonců, co jiného je aportovánà balkonku, než honÄ›nà koÅ™isti a jejà následné donesenà smeÄce? Je tedy na mÃstÄ› se ptát, zda skuteÄnÄ› hrajà i opravdové hry.
Â
Â
Zde je pravdou, že záležà na druhu. ObecnÄ› platÃ, že ÄÃm vÃce je druh sociálnà a ÄÃm vÃce emocionálnÄ› inteligentnÃ, tÃm důležitÄ›jÅ¡Ã jsou pro nÄ›j hry. ZatÃmco solitárnà predátoÅ™i si Äasto hrajà pouze ve skuteÄnÄ› raném vÄ›ku, druhy jako vlci, konÄ› (vÄetnÄ› tÄ›ch divokých) nebo kosatky jsou Äasto pozorovány, jak si hrajà buÄ s mláÄaty, nebo i mezi sebou.
Â
Důvodem je to, že spoleÄné hry nesloužà jen k uÄenà a upevňovánà dovednostÃ, které bude mládÄ› potÅ™ebovat jako dospÄ›lé. Sloužà také jako způsob, kterým posilujeme pouto mezi jedinci. To ostatnÄ› vidÃme i u nás lidÃ, kdy nás napÅ™Ãklad pravidelné spoleÄné rodinné veÄery strávené napÅ™Ãklad nad deskovou hrou mnohem vÃce stmelujÃ.
Â
Â
Je samozÅ™ejmé, že zvÃÅ™ata si hrajà jiným způsobem, než lidé. OvÅ¡em to, že nevyrábà hraÄky, neznamená, že je nemajÃ. Asi každý nÄ›kdy vidÄ›l smeÄku Å¡těňat, kde nÄ›které z nich naÅ¡lo napÅ™Ãklad klacek nebo i jen pÃrko, které pak bránilo pÅ™ed svými sourozenci.
Â
Ukazuje se tedy, že hra je téměř univerzálnà potÅ™eba, a že ani v tomto ohledu nejsme my lidé tak speciálnÃ, jak bychom si mohli myslet. A to je rozhodnÄ› dobré mÃt na pamÄ›ti, než se zaÄneme nad zvÃÅ™ata povyÅ¡ovat.