Byly jste zamilovaní? Já měla jednu svoji lásku, jmenoval se Petr. Byl štíhlý, vysoký, blonďatý, a moc mě přitahoval. Když jsem ho poprvé spatřila, tak jsem byla úplně v sedmém nebi, protože se mi podlomily kolena. Jeho tvář byla jako anděl. Jeho rty a úsměv byly tím nejkrásnějším, to jsem ještě u nikoho nezažila. Byla jsem jak omámená, když jsem viděla, to, co jsem viděla, a vlastně nikdy neviděla. On pro mě v tu chvíli byl jako anděl. V duchu jsem si říkala, copak si myslí asi o mě. Byla jsem hodně stydlivá, protože se mi hned na první pohled moc líbil. Když ke mně přišel, protože věděl, jak se na něho pořád dívám, a on na mě, tak jsem se podívala do země.
A zeptal se mě, jestli se náhodou neznáme. Odpověděla jsem, že vůbec, tedy alespoň myslím. Potkali jsme se přesně u nás na pouti na vesnici. Jelikož Petra jsem nikdy u nás na vesnici neviděla, ale přijel tam se svým kamarádem. Byla to náhoda, protože nevěděli, kam pojedou a vybrali si ten největší zapadákov zrovna u nás. Jeho kamarád za námi potom přišel a začal se s námi bavit.
Nakonec jsme si přehodily telefonní čísla, a s Petrem jsme se daly dohromady po nějakém čase, který jsme spolu trávily. Do teďka jsme spolu, a snad navždy budeme, protože si velmi rozumíme a naše cesty v lásce se staly skutečným a osudným. Tenkrát když jsme se potkali na pouti, tak nikdy by mě nenapadlo, že budeme s Petrem spolu, protože to jsem vůbec nečekala. Nikdy na ten den záhadné pouti nezapomenu, a on také ne. Vždycky se k tomu totiž vrátíme a připomeneme si to, když je u nás pouť. Vždycky rádi vzpomínáme na to, co nás krásného potkalo. Takový osud je tím nejkrásnějším. Byly jsme překvapení, že nás něco tak pěkného potkalo. Plánujeme spolu rodinu a děti, takže věříme, že nám to s Petrem vyjde, a budeme to vykládat naším dětem.